Regiony jako nástroje rozvoje přeshraničních vztahů:
Koncem 80. let se staly národní hranice díky zavedení jednotného evropského trhu a díky demokratickému vývoji ve střední a východní Evropě ještě volnějšími. Vznikla řada příhraničních a přeshraničních regionů, jež se připojily k AGEG. Objevily se i nové možnosti spolupráce, jako např. stavba nových spojení (mosty, tunel) mezi Francií a Velkou Británií, jakož i mezi Dánskem a Švédskem. Otevření hranic a vznik hranic nových obrátily pozornost k přetrvávajícím problémům na hranicích. Bylo zřejmé, že cíl - totiž integrace Evropy - vyžaduje speciální politiku ve prospěch hraničních regionů tak, aby byly odstraněny problémy na hranicích, jež brání evropské integraci.
Vyzkoušené nástroje regionální politiky EU se nabízely coby řešení nejprve v jižní a západní Evropě: specifická regionální podpora příhraničních oblastí byla od roku 1989/1990 založena na "plánech a strategiích přeshraničního rozvoje" a na příslušných "operačních programech" v rámci významné nové iniciativy společenství pod označením INTERREG. Obce a regionální instituce v příhraničních regionech reagovaly mimořádně rychle na příznivé podmínky pro poskytování podpory.
Na všech vnitřních a prakticky na všech vnějších hranicích EU vznikly - dle výše popsaného modelu - evropské regiony nebo podle podobných struktur organizované národní regionální komunální svazy na obou stranách hranice nebo i přes hranici. Tyto svazy sledují dlouhodobé cíle a strategie. Pro řešení přeshraničních právních problémů vyvinula Rada Evropy v 80. letech smlouvy a modely. EU dále usilovala o harmonizaci v mnoha zákonodárných oblastech. Národní vlády podporovaly tento vývoj prováděcími smlouvami na bázi rámcových konvencí Rady Evropy a speciálními zákonnými úpravami.
Ve střední a východní Evropě začala přeshraniční spolupráce po otevření hranic v letech 1989/1990 z pochopitelných důvodů zprvu poněkud váhavě, s velmi prozíravou a opatrnou přípravou. Zejména na těchto po dlouhou dobu neprodyšně uzavřených hranicích se ukázala nutnost přeshraniční spolupráce, v níž jsou zahrnuty všechny aspekty soužití obyvatel, obcí a regionů s cílem odstranit geografické nevýhody příhraničních oblastí, jakož i značné rozdíly v hospodářské výkonnosti, příjmech, infrastruktuře atd., a to především podél vnější hranice EU, ale i mezi dotčenými státy. Lidé na obou stranách této hranice museli mnohdy také nově pochopit a naplnit životem společné historické vědomí a najít nové více evropsky orientované způsoby myšlení. Dalším problémem jsou četné příhraniční oblasti s menšinami, jež vyžadují mimořádně citlivý přístup.
Dnes již existují četné příhraniční a přeshraniční regiony (Euregiony nebo podobné struktury) v nichž jsou realizovány přeshraniční iniciativy a pilotní akce takřka ve všech státech střední a východní Evropy. Regiony jsou podporovány přeshraničními programy v rámci podpory EU pro střední a východní Evropu (Phare CBC a TACIS CBC). Tyto hraniční regiony se velmi rychle poučily ze zkušeností Evropské Unie na poli přeshraniční spolupráce se sousedícími oblastmi na místní, regionální a národní úrovni.
Hlavní motivy této přeshraniční spolupráce jsou:
přeměna hranice coby dělící čáry na místo setkání sousedů; překonání vzájemných předsudků a animozit mezi obyvatelstvem příhraničních oblastí, jež jsou výsledkem historického dědictví; budování demokracie a funkční regionální a komunální správy; překonání národní periferní polohy a izolace; podpora hospodářského růstu a životní úrovně; rychlé začlenění do, resp. přiblížení se k Evropské Unii.
Společná historie:
Trojmezí Bavorsko-Sasko/Durynsko-Čechy vykazuje staletou společnou historii. Až do uzavření hranic po 2. světové válce představovalo společný životní a hospodářský prostor v ohnisku Evropy. Tento prostor byl charakterizován veskrze těsnými sociálními a hospodářskými svazky a propojeními.
Uzavření hranic po druhé světové válce mělo negativní dopad, neboť byly zpřetrhány dalekosáhlé možnosti spolupráce v rozličných oborech, stejně jako sociální vztahy a společné kulturní tradice a souvislosti.
Sjednocení obou německých států a otevření hranic k východoevropským sousedním státům vytvořilo pro trojmezí Bavorsko-Sasko/Durynsko-Čechy zásadně nové rámcové podmínky. Přeshraniční rozvoj, kooperace a partnerství na mezinárodní, národní, regionální a komunální úrovni představují možnost, jak se s těmito změnami vyrovnat. Proto je o to důležitejší, znovu oživit dívější svazky a propojení. Dnes představuje blížící se rozšíření Evropské unie na východ pro region EUREGIO EGRENSIS velkou výzvu.
Založení a výstavba:
V roce 1991/1992 byla založena tři pracovní sdružení EUREGIA EGRENSIS:
EUREGIO EGRENSIS pracovní sdružení Čechy,
EUREGIO EGRENSIS pracovní sdružení Bavorsko a
EUREGIO EGRENSIS pracovní sdružení Vogtlandsko/Západní Krušnohoří
3. února 1993 došlo v Chebu ke sloučení tří pracovních sdružení na základě společné dohody. Dnes zaujímá oblast EUREGIA EGRENSIS celkem plochu ca. 17 000 km2 s přibližně 2 miliony obyvateli. To se stalo de facto "okamžikem narození" dnešního evropského regionu EUREGIO EGRENSIS a odpovídající organizace. Pojem EUREGIO je zkrácenou formou pojmu "evropský region". Pojem EGRENSIS je latinského původu a je odvozen od historického označení oblasti kolem městě Cheb (německy: Eger).
Stěžejní cíle práce EUREGIA EGRENSIS udává společné prezídium, které se skládá ze tří zástupců prezídií pracovních sdružení a je podporováno sídly těchto tří pracovních sdružení.
K projednávání přeshraničních společných projektů byly zřízeny k jednotlivým projektům společné pracovní skupiny/výbory. V jednotlivých zemských pracovních sdruženích byly zřízeny přeshraniční výbory k jednotlivým tématům a odborným oblastem, jako např. "hospodářství, infrastruktura, pracovní trh", "ochrana životního prostředí a ekologie", "cestovní ruch, rekreace a turismus" a "kultura, práce s mládeží a sport".